Pelhřimovský podvečer: tradičně kvalitní konference na vzestupu
Na Pelhřimovském podvečeru jsem byl letos poprvé a musím říci, že 21.
a 22. říjen pro mě byly ve všech směrech doslova nabité zážitky. Proto
bude recenze trochu delší – člověk ty dojmy prostě ze sebe musí nějak
dostat 
O Pelhřimovském podvečeru můžete diskutovat ZDE. (Je třeba se předtím přihlásit.)
Je to zvláštní konference. Na jednu stranu má kvalitní logistiku a audiovizuální zajištění (dokonce online přenos konference na internet – wow!), jak to známe třeba z MEKA v Hradci. Na druhé straně ale vnímáme příjemně neformální prostředí, jak to známe např. ze slovenských sympozií, ve kterém si nikdo na nic nehraje a všichni se večer společně baví. Žádné škrobené VIP večírky, žádná „uzavřená společnost“. Velkým kladem konference je také příznivá cena. Umožňuje účast studentů a nesahá záchranářům hluboko do kapsy. Přednášky jsou na úrovni (výjimky se objevují stejně jako všude jinde), ale navíc – často nejsou fádní, přinášejí nové poznatky a organizátoři se nebojí zvolit abstraktní a velmi odvážné téma konference.
Pozornost si zaslouží páteční workshop o nácviku hromadného neštěstí. Kolegové ze slovenské záchranky FALCK nám přinesli hračky (autíčka, vrtulníček, stromečky, panáčky a plánek dálnice jako hřiště) a nechali nás s nimi hrát. Pro mnoho záchranářů by to zcela stačilo na 100% kladné hodnocení workshopu – hráli si „jak malej Jarda“. Kolegové z FALCK (v čele s Bc. Františkem Glončákem) nám předvedli simulaci hromadného neštěstí a nácvik jeho řešení. Byl jsem ohromen a jako lektor zážitkové pedagogiky jsem se doslova rozpouštěl blahem! Konečně začínáme využívat moderní pedagogické směry v PNP! Dle mého názoru v tomto ohledu byla PNP vždy pozadu. Teprve objevujeme mnoho pojmů a metod, které jsou jinde dávno známé, např. teprve před několika lety jsme objevili defusing, debriefing apod. Způsob, jakým Slováci z Falcku nacvičují (nejen) hromadné neštěstí, považuji za obrovský krok správným směrem. Z jejich způsobu vedení workshopu bylo cítit tvrdou prací získané zkušenosti a profesionalitu. Smekám!
Bohatá aktivní účast slovenských kolegů byla obecně přínosem, ve svých příspěvcích se nebojí upozornit na to, co se jim na Slovensku nedaří, a předávají nám mnoho zkušeností. Obecně vyvstal zajímavý poznatek a povšiml si toho v sobotní rozpravě mimo jiné MUDr. Růžička: oproti Slovákům málo trénujeme a v tomto směru máme co dohánět. V jiné prezentaci jsme se zase dozvěděli, že praktický nácvik KPR signifikantně snižuje hladinu stresu. Po těchto zjištěních již není na co čekat – Češi, školme se!
Kapitola sama pro sebe je pak páteční večer (resp. sobotní ráno). Tichý klidný zmrzlý Pelhřimov se promění ve zvláštní město stínů, mezi několika málo otevřenými podniky se v mlžném (a etylenovém) oparu pohybují skupinky záchranářů a průměrný věk návštěvníků klubu Retro se místy zvyšuje až na dvojnásobek dlouhodobého průměru. Po ránu pak organizátoři sice neváhají zařadit tak lákavé přednášky, aby vás donutili vstát, nicméně také neváhají pár desítek minut počkat, než se dostaví všichni opozdilci. Dokonalým vyjádřením empatie organizátorů ve vztahu k účastníkům je, že se v sobotu ráno u občerstvení nabízí i nealkoholické pivo.
Sobota pokračuje přednáškami (v nesnížené kvalitě) a workshopy. Domnívám se, že to je skvělé zpestření a že je workshopů žalostně málo. Je mnohokráte dokázáno, že praktická výuka a nácvik jsou několikanásobně edukativnější než běžné přednášky (dokládá to např. porodnický duet v podání doktorské dvojice Vaňatka – Růžička). Celá sobota by se mohla skládat jen z workshopů. Samozřejmě je to organizačně velmi náročné, ale zkušený organizátor jistě může takovou výzvu přijmout.
Mezi sobotními příspěvky mě asi nejvíce zaujal již třetí ročník Studentského maratonu 2011, který se konal v Biskupicích. Zdá se, že vhodně saturuje závažné nedostatky ve výuce urgentní medicíny, se kterými se potýkají české lékařské fakulty. U zajímavé kazuistiky s názvem „Aktivní střelec“ se pak opět ukázalo jako problematické rozdílné vybavení jednotlivých ZZS v ČR – nejde o žádnou novinku, nicméně téma je dlouhodobě přehlíženo a silně rezonuje se zjištěním, že 82% záchranářů by si přálo, aby ZZS měly celorepublikového představitele (viz příspěvek Sčítání záchranářů 2011). Velmi smutnou zprávou bylo, že v roce 2012 se nebude konat soutěž Rescue Ski. Bližší informace o této politováníhodné skutečnosti najdete na webu jrsmedical.cz.
Organizátorům lze vytknout jen málo věcí. Zmínil bych snad jen nedostatečný tlak na přednášející, aby dodržovali délku příspěvků (čímž by ale konferenci ubírali na příjemné neformálnosti). Možná by se hodil nějaký základní manuál pro přednášející, kde by obdrželi základní informace typu „příspěvek, který má 22 slidů a tři videa, nelze odprezentovat za 15 minut“ apod. Rozpačitý byl závěr konference, který nebyl dovedený do vhodné zajímavé tečky. Mnoho účastníků proto odjíždělo dříve, což nebylo korektní vůči přednášejícím v několika posledních blocích.
Celkově vzato, Pelhřimovský podvečer si ze všech ostatních konferencí a seminářů bere to dobré a je proto jedním z nejkvalitnějších počinů tohoto typu v Čechách. Když v kuloárech slyším rozhovory typu „jsem tu letos poprvé, ale je to tu super, příště přijedu zase“, nezbývá mi než souhlasit. Pelhřimovský podvečer je kvalitní konferencí na vzestupu. Do dalších ročníků přeji organizátorům v čele s MUDr. Vaňatkou mnoho štěstí a jen tak dál!
O Pelhřimovském podvečeru můžete diskutovat ZDE. (Je třeba se předtím přihlásit.)
6 Responses to “Pelhřimovský podvečer: tradičně kvalitní konference na vzestupu”
By vrtulka on Oct 26, 2011
Díky za kladné hodnocení, ale nedokážu v sobě utlumit vztek za poslední poznámku…Rozpačitý byl závěr konference, který nebyl dovedený do vhodné zajímavé tečky. Mnoho účastníků proto odjíždělo dříve, což nebylo korektní vůči přednášejícím v několika posledních blocích.
Už v roce 2009 tou zlatou tečkou byla Doc.Drábková, Doc.Pokorný a MUDr.Vonráček, skončilo to fiaskem…záchranáři spěchají domů, jakmile mají ve svých dlaních certifikát. Možná je to i online přenosem, spěchají domů a dokoukají konferenci z postele…nechceme rušit jedinečnost přenosu po oba dny, nechceme záchranáře „trýznit“ pobytem do konce, kdybychom předali certifikáty, tak navrněte řešení…vanatka
By Dáša on Oct 26, 2011
Já si myslím, že by tím účinným řešením mohlo být právě předání certifikátu až v závěru konference (během posledního bloku). Překvapilo mě, že bylo možné si vyzvednout certifikát již v poledne (ne-li dřív)..
Chápu, že si chcete zachovat určitou neformálnost, ale takovou zkušenost mám z jiné, velmi dobré konference. Vysoká účast se zachovala do samotného konce.
By Ondřej on Oct 31, 2011
Pane doktore, já si myslím, že pro normálního záchranáře vrcholem konference asi nebude další přednáška. I když je např. Doc. Drábková v podstatě legendou a ve schopnosti zaujmout publikum se jí vyrovná asi málokdo, nemyslím, že to přiměje záchranáře, aby tam vydrželi. V neděli už jsou „upřednášení k smrti“, mají kocovinu a spíš bych se bál, že tak skvělá přednáška kvůli tomu zapadne. Chtělo by to asi nějakou netradiční formu programu. Něco nového, něco při čem srdce záchranáře zaplesá. Představoval bych si např. workshopy na lákavé téma. Žádný záchranář přece není přednáškový typ – i kdyby byla přednáška sebeexcelentnější.
Chápu proč se vám nechce čekat na konec konference s vydáváním certifikátů. Souhlasím v tom s Vámi a domnívám se, že dostatečný stimul, aby většina účastníků zůstala až do konce, jde nalézt jinde.
By Lenka on Nov 5, 2011
Za pořadatele mě velice těší kladné hodnocení, které je velicé příjemné číst a i slyšet ze stran Vás kolegů- záchranářů.
Velice ráda bych reagovala na téma vydávání certikátů. Každoročně jsme „pevně“ rozhodnuti vydávat certifikát až po skončení posledního bloku. Tento rok se nám tento „závazek“ podařilo splnit pouze v pátek, kdy certikát kolegové obdrželi až po skončení poslední přednášky. V sobotu bohužel tak jako každý rok kolegové chodí od ranních hodin a dožadují se certifikátu (nejčastější důvod byla vzdálenost domovského pracoviště a s tím související noční směna).Velice ráda uvítám radu, jak pro mne toto „ožehavé téma“ (výdej certikátů) dořešit ke vzájemné spokojenosti, hlavně Vás kolegů.
P.S. Jak z pátku, tak ze soboty nám zůstala obrovská hromada vystavených certikátů, které si nikdo nevyzvedl….
Za pořadatele L. Pospíšilová.
By Ondřej on Nov 5, 2011
Nevyzvednuté certifikáty: třeba je záchranáři nepotřebují. Nasbírat 40 bodů za 10 let je extrémně snadné, třeba už to dávno mají. A navíc, hodnota Vaší konference leží poněkud jinde než v počtu kreditů
Celkově si myslím, že vydávání certifikátů nemá smysl moc omezovat. Možná stanovit nějaký čas, ne sice až na konferenci, nicméně jasně daný. Avizovat ho předem dodržet ho. Třeba… neděle ráno? Nevím.
Pro mě je největší otázkou, zda to vůbec jde, nabídnout záchranářům program, který by je zaujal natolik, že by ho upřednostnili před odjezdem domů a vyležením kocoviny…
By Dáša on Dec 28, 2011
A mimochodem-nevíte kolik se udělovalo kreditů za ty dva dny? Nemohu se to nikde dopátrat..Děkuji!