Difficult Airway Management – kurz v Nemocnici U sv. Anny – recenze

October 20th, 2011 by Ondřej | Posted in *Novinky* |

V krásných podzimních dnech 17. a 18. října 2011 se v Brně konal kurz na téma „Difficult Airway Management“. V této kratičké recenzi se pokusím shrnout, co jsme se na kurzu dozvěděli, jaké z něj mám dojmy a jaké dojmy jsem zaznamenal od ostatních účastníků.

V první řadě je třeba říci, že jsme se toho naučili hodně, protože téměř veškerý čas se podařilo organizátorům efektivně využít. Neztrácel se ani na zbytečně dlouhé přestávky, ani na neúčelné prezentace. Naopak, kurz byl moderně pojatý, již od počátku interaktivní a času, který jsme pasivně proseděli, bylo méně než času, kdy jsme si věci zkoušeli prakticky.

Lehce stísněné prostředí výukových prostor v Nemocnici u svaté Anny nebylo na škodu. Naopak ještě podpořilo celkově příjemnou komorní uvolněnou atmosféru, ve které z nás snadno opadl počáteční ostych. V takto otevřeném prostředí pak již bylo snadné vzájemně si předávat zkušenosti.

Co se týče témat, která si pro nás organizátoři připravili, výběr byl trochu překvapivý. Většina kurzu byla opravdu věnována zajišťování dýchacích cest, nicméně zazněla i jiná témata – např. zástava krvácení, intranasální podávání léků, imobilizace krční páteře, mechanická podpora krevního oběhu, zajištění intraoseálního vstupu, hovořili jsme také o rozlišování rytmů na defibrilovatelné a nedefibrilovatelné (zde lze samozřejmě nalézt se zajištěním DC úzkou souvislost). Témata sice nesouvisela s názvem kurzu, nicméně se ukázala být příjemným zpestřením, vždy se jednalo o poznatky, které záchranář přijme minimálně se zájmem a základní téma se organizátorům podařilo dostatečně vytěžit. Proč si tedy nepřidat pár záchranářských pamlsků?

Za největší klad kurzu považuji právě onu interaktivitu, resp. její praktickou část, kdy jsme si mohli na modelech opakovaně (pod vedením MUDr. Karla Pelikána někdy i proti naší vůli) trénovat a drilovat zavádění supraglotických pomůcek, bužií, endotracheálních rourek a všech dalších pomůcek, které si lze v dýchacích cestách představit (scházel opravdu už jen bronchoskop). Záchranáři zaváděli a zaváděli, gel tekl proudem, měli jsme možnost vyzkoušet si na modelu i provedení koniotomie. Stejně tak u „vedlejších“ témat jsme nezůstali u planého žvanění. Zaváděli jsme na modelech intraoseální vstupy, nasazovali nové krční dlahy, nakládali turnikety, rozlišovali rytmy, resuscitovali… Vrcholem pak byla možnost nechat se trénovat na simulátoru SIM-MAN. Přítomní lékaři nám předkládali jeden „špek“ za druhým, nechali nás pacienta zajistit a poté nám dávali kvalitní zpětnou vazbu.

Více účastníkům, pokud jsem to mohl zachytit, přišlo, že kurz by mohl být poněkud levnější. Je velmi těžké to jakkoliv hodnotit, nicméně ve srovnání s ostatními kurzy vychází tento skutečně o něco nad průměr. U účastníků jsem také opakovaně zaznamenal postesknutí nad tím, že si chtěli zkusit zavedení některé z pomůcek na reálném pacientovi. Pravda, to scházelo kurzu k naprosté dokonalosti. Je třeba podotknout, že návštěva operačních sálů byla původně v plánu a nepodařila se jen z provozních důvodů.

Jisté rozpaky jsem pociťoval nad závěrečným testem, u kterého jsem zcela neporozuměl složení otázek a tomu, jakou měl vlastně cílovou skupinu. Na jedné straně obsahoval přiměřené otázky stručně opakující poznatky získané během kurzu, na druhé straně ale byl záchranář např. dotázán „z rány volně vytéká nebo se valí tmavá krev – jde o krvácení kapilární, arteriální nebo venózní“ (otázku pouze parafrázuji)? Je toto důvod, proč závěrečný test nebyl brán příliš vážně?

A mezi negativy ještě jedna drobná poznámka, mířená spíše na konkrétní lektory než na celkovou organizaci kurzu: často se stávalo, že grafická reprezentace dat (ať už jakýchkoliv) nerespektovala metodiku KISS (keep it simple but scientific). Nejčastějším nešvarem byla 2D data prezentovaná ve 3D grafech, prostorové natáčení výsečových diagramů a podobně. Vesměs bylo postupováno podle tradičního českého modelu prezentace dat: „lovely but misleading“.

Celkově nelze kurz hodnotit jinak než kladně, pozitiva jednoznačně převažují a z pěti možných bodů bych udělil nejspíše pět – organizátoři i přednášející si zaslouží dík za dobře odvedený kus práce. V naší malé záchranářské kotlině tedy značný nadstandard. Drobné nedostatky se příjemně zapomínaly zejména při společenském večeru nad skvělými žebírky a lahodným tmavým pivem, u kterého se asi nikdy nedozvím, kolika stupňové doopravdy bylo